Někdy jsou pouta přátelství silnější než ta pokrevní. Když takové pouto pojí nebojácného chlapce se strašlivým yettim, představuje sílu, se kterou je nutno počítat. Jelikož zkrotit děsivou šelmu je velká zodpovědnost, Nunu stvořil přátelství tam, kde by ostatní sáhli po řetězech. Nunu a jeho statný kamarád Willump nyní tvoří nerozlučný pár, ve kterém se snoubí mladistvá bujarost a brutální síla s mytickými schopnostmi yettiho a který překoná překážky, jež by pro ostatní dvojice byly nepřekonatelné.
Nunu si jen velmi matně vzpomínal na své rodiče či na dobu předtím, než se stal součástí samotářského kmene Ledová stráž. Mezi svými opatrovateli nebyl nikdy vítán, kvůli své tulácké povaze a vášni se často neshodoval s kmenovými starci a nezřídka snil o místech, které byly daleko od stínu citadely Ledové stráže. Občas mu sny nestačily, což velmi frustrovalo jeho pečovatele. Nikdy to nebylo očividnější než tehdy, když se Nunu učil u kmenového krotitele šelem a měl za úkol starat se o ulovená zvířata.
Ledová stráž si držela zvěřinec složený z freljordské divočiny coby své služebníky, ale jedinečným úlovkem byl v jejich sbírce yetti: neobvyklé stvoření mystické povahy a oplývající surovou fyzickou silou. Nunu se od krotitele dozvěděl, že toto divoké zvíře udržuje krotké jen díky omezené stravě složené z rostlin a pravidelnému bičování, ale čím víc času trávil Nunu péčí o toto zvíře, tím mu bylo jasnější, že yetti není žádná divoká příšera.
Když viděl, jak jeho nový kamarád Willump chřadne a slábne, začal Nunu yettimu propašovávat kousky masa v naději, že ho tím vyléčí. Willump den za dnem sílil a nebyl ani o ždibec divočejší - navzdory tomu, co tvrdil krotitel. Nunu doufal, že ho přesvědčí o tom, že yetti nepředstavuje žádné nebezpečí, ale nedopadlo to tak. Když Nunu zase jednou Willumpovi nesl jídlo, našel jeho klec roztříštěnou a uvnitř byla jen nemotorná malůvka, kterou yetti zanechal na rozloučenou. Nunu bez váhání vyrazil do divočiny, aby svého kamaráda našel.
Když Nunu Willumpa konečně dohnal, zjistil, že yettiho obklíčil krotitel a skupina válečníků Ledové stráže. Bál se, že muži jeho kamarádovi ublíží, a tak se vrhl mezi yettiho a krotitelův bič, ale to ruku krutého muže nezastavilo. Když rozzuřený krotitel pozvedl bič ještě jednou, v yettim se probudilo nezvyklé běsnění. Ani po tak dlouhém špatném zacházení to nebyl strach o sebe sama, nýbrž o chlapce, který mu prokázal laskavost, co Willumpa donutilo překročit hranici. Yetti běsnil a zanechal po sobě muže zkrváceného ve sněhu.
Zbývající válečníci Ledové stráže se Willumpova vzteku zalekli a utekli. Nunu si uvědomil, že už není cesty zpět. Křičel na Willumpa, aby utekl dřív, než se muži vrátí a zabijí ho, ale yetti opustit malého chlapce odmítl. Nunu stál před těžkým rozhodnutím: opustit svého jediného kamaráda a vést život v zajetí Ledové stráže, nebo vyrazit do drsné divočiny a opustit jediný domov, který kdy poznal? Nunu si vybral tu cestu, která mu dávala smysl. Naskočil mocnému yettimu na hřbet a přidal se k Willumpovi a jeho velkému úniku. Dvojice vkročila do divokého světa, který jim byl tak dlouho zapovězen.
„Willump a já musíme prozkoumat celý svět. Nestůjte nám v cestě!“
-- Nunu
