Olaf

Ve srovnání s patchem 7.22.1.

Příběh

Většina lidí by řekla, že smrti se má jeden bát. Olafa by to ovšem ani ve snu nenapadlo. Tenhle Zběsilec žije jen pro bitevní vřavu a řinčení oceli. Hlad po slávě a hrůza z toho, že by se jeho smrt nemusela nijak zapsat do dějin, ženou Olafa bezhlavě do každého boje. Olaf se oddává bytostně hluboké touze po krvi a plně naživu se cítí snad jedině tehdy, když zrovna laškuje se zubatou. Přímořský poloostrov Lokfar patří mezi nejdrsnější místa v celém Freljordu. Zuřivost je tam jediným ohněm,tento kterýnezastavitelný dokážeživel zahřátzkázy zmrzléozbrojený kostisekerou, krev je jediná volně tekoucí kapalina a nenítouží horšíjen osud,po nežjediném zestárnout,– zchřadnoutzemřít ave zůstatvelkolepém zapomenutboji. Olaf byl válečníkPochází z Lokfaru, který si na nedostatek slavných skutků rozhodně nemohl stěžovat a rád se o ně podělil. Když se jednou nad dohasínajícími uhlíky vypálené vesnice svým soukmenovcům něčím chvástal, usoudil jeden ze starších válečníků, že už má toho jeho chlubení plné zuby. Starý bojovník vybídl Olafa, aby si zkusil vyvěštit budoucnost. A schválně, zda se bude s jeho vychloubáním shodovat. Olafanemilosrdného takováfreljordského výzvapoloostrovu povzbudilaLokfar. PosmívalKdysi se starému nájezdníkovi, že prý mu závidí, a hned před sebe rozhodil kůstky nějakého dávno mrtvého zvířete, které mu měly ukázat, jakou slávou bude ve své smrti ověnčen. Veselí náhle opadlo, když bojovníci spatřili zlé znamení: kosti mluvilydozvěděl o dlouhém životu a nenápadné smrti v ústraní. Rozzuřený Olaf vyrazil do noci, rozhodnut dokázat nepravdivost předpovědi tímproroctví, že najde a zabije nejobávanějšího ledového hada Lokfaru. Ta příšera už za svůj dlouhý život pozřela tisíce odvážných mužů a zničila tucty lodí; zemřít v boji s ní by byl příhodnýpodle koneckterého proměl každéhopokojně válečníkaskonat. Jak se Olaf vrhal do černé hadí tlamy, propadal se stále hlouběji do temnoty své mysli. A když ho ze tmy probudila vlna mrazivé vody, ležela vedle něj chladnoucí mrtvola zabité nestvůry. Olafovijenže to zkřížilo plány, nedal se však odradit. Rozhodl se ulovit všechny legendární nestvůrybyl sosud drápyzbabělců a tesáky v naději, že třeba právě ten příští boj budemezi jeho posledním. Pokaždé se po hlavě vrhal vstříc vytoužené smrti, jen aby ho nakonec zachránilo šílenství, které se mu prohnalo myslí, když byl právě nalidem jejímobrovská prahuurážka. Olaf dospěl k závěru, že na světě není žádné divoké zvíře, které by mu dokázalo dopřát smrt hodnou pravého válečníka.Pln Rozhodlhněvu se to tedy vyřešit tak, že se utká s nejobávanějším kmenem ve Freljordu: Zimním spárem. Sejuani tatovypravil výzvahledat pobavilasmrt, přesto však byla rozhodnuta nemít s Olafem žádné slitování. Zavelela k útoku a poslala na něj tucty svých válečníků.zuřivě Jedenbojoval po druhém však padali kcelé zemi, až se jej opět zmocnilo bojové šílenství. Bez námahy si prosekával cestu až k náčelnici Zimníhoskolil spáru.zástupy Střetslavných Olafaválečníků a Sejuani rozezněl svojí silou samotnélegendárních ledovcebestií, a ačkoliv se chrabrýale bojovníkstále zdálnenašel nezastavitelnýprotivníka, Sejuani sekterý sby nímjej odhodlanědokázal bilazastavit. Až se náhle jejich zbraně setkalyNyní avstoupil zůstalydo spojeny.řad ZatímcoZimního stálispáru a měřili síly, pronikl Sejuanin pohled Olafovým závojem šílenství tak, jak to žádná zbraň nemohla dokázat. Jeho zuřivost pohasla na dost dlouho, aby mu stačila učinit nabídku: Sejuani přísahaladoufá, že Olafovi jeho slavnou smrt najde, pokud propůjčí svoji sekeru jejímu dobyvačnému tažení. V tu chvíli Olaf slíbil, že vyryje svůj odkaz dokonec samotnéhov Freljordu. „Ažblížící se setkáš s předky, řekni jim, že tě posílá Olafválce.“ -- Olaf