Gnar

Ve srovnání s patchem 7.22.1.

Příběh

Džungle neodpouští nerozvážnost. Každá zlomená větvička vypráví nějaký příběh. Lovil jsem už všechna stvoření, která tato džungle může nabídnout. Byl jsem si jist, že tu na mě už nečeká žádná další výzva, ale teď jsem narazil na něco nového. Stopy to po sobě zanechává jako obří kanec, drápy to má jako šavle. Člověka by to dokázalo roztrhnout vejpůl. Konečně něco. Jak se plížím po stopách své kořisti skrz hustou džungli, všímám si spouště, kterou kolem sebe to zvíře napáchalo. Vstupuji na kruhovou holinu plnou pokácených stromů. Tito obří zelení strážci lesa tu stáli už odnepaměti a jejich na kov ztvrdlá kůra se vysmívala sekerám každého, kdo byl natolik pošetilý, že se je pokusil pokácet. A tohle stvořeníGnar je odhodilo stranou, jako by to byly jen slabé soušky. Jak by mohlo takhle nesmírně silné zvíře jen tak zmizet? A přestože za sebou zanechalo takovou nepřehlédnutelnou stopustarověký zkázyyordl, dosud jsem jej nespatřil. Jak se může zjevit z čistého nebe jako hurikán a pak se zase rozplynout v džungli jako mlhajehož nadhravé ránem? Třesuskopičiny se nedočkavostí, že konečně stanumohou tomutoběhem tvoroviokamžiku tvářízměnit v tvář. Bude to úžasná trofej. Přecházímdětinský přeszáchvat holinuvzteku, nechám se vést zvukem potůčku apři snažímkterém se získat zpět ztracený klid. A tam jsem ho spatřil: chomáček oranžové srsti, pokrčený, jako bypřemění na něco čekal. Opatrně jsem jej z dálky sledoval. Z potůčku vyskočila drobná rybka a ten tvor za ní skočil, rozjařeněohromnou sestvůru vrhnullačnící dopo vodyničení. Ke své radostiCelá jsemtisíciletí sistrávil uvědomil,tento žezvědavý totvoreček bylzamrzlý yordl.v Apravém lovecledu, no vida! To je dobré znamení. Co nevidět to zvíře najdu. Předeale mnouteď se nic neschová. Yordl vztyčil své veliké ušiosvobodil a otočil se mým směrem. Rozběhl se ke mněskotačí po všech čtyřech s kostěným bumerangem v ruce asvětě, prudcekterý se přede mnou zastavil. Něco blábolí. Mírně na toho mladého yordlaod kývnuzákladů hlavouzměnil a pokračuji ve své cestě. Snadnojejž procházímpovažuje poměrněza náročnýmplný terénemkrás a hledám stopy své kořistidivů. SnažímKdyž se zachytitocitne jejív pachohrožení, ale něco mě ruší. Kousek za mnou se ozývá jakési štěbetání. Ten yordl měmetá sleduje.Gnar Nemůžupo honepřátelích nechatvše, aby plašil zvěř. Otáčím se k němu a ukazuju do dálky. Věnuje mi nechápavýco pohled.mu Musímpřijde býtpod pádnějšíruku, ať už mi nese štěstí, nebo ne. Vrátím se k němu a zařvu z plných plic, až se yordlova srst třepotá ve větru a země pod námi se chvěje. Po pár sekundách otočí hlavu a s mírným úsměvem pozvedneto svůjje malýjeho bumerang. Na tohle nemám čas. Seberu mu zbraňvyřezaný z ruky a zkušeným hodem ji zaseknu do kmene stromu vysoko mezi silné větve. Otočí se, snaží se vyškrábat nahoru, zuřivě poskakuje kolem. Ujdu sotva desetobřího krokůklu, když mi děsivý řev zmrazí krev v žilách. Kolem se rozléhá ohlušující ozvěna pukajících kamenů a padajících stromů. Na cestu přede mě se zřítí obří strom. Yordlova kostěná zbraň se z něj uvolní a spadne na zem. Burácivé hrdelní vrčení za mnou nabírá na intenzitě. Udělal jsemnebo obrovskounedaleká chybubudova.