Zilean

V pustinách Urtistanu se kdysi rozkládalo úžasné město. Rozpadlo se před dávnými věky, během děsivé runové války, podobně jako většina zemí za Velkou bariérou. Jeden muž však všechny ty hrůzy přežil: čaroděj jménem Zilean. Byl přímo posedlý časem, a tak se nestalo žádným překvapením, že se usadil v městské věži s hodinami. Jak se válečná spoušť přibližovala k jeho domovu, nořil se stále hlouběji do pokusů s magickým tokem času, aby odhalil roušku všech možných budoucností. Doufal, že nalezne mírové řešení. Zileanovo očarování nicméně ovlivnilo jeho vnímání času, a když do Urtistanu vtrhl celý kordon temných vyvolávačů-rytířů s tajným posláním, nacházel se v hluboké meditační stázi. Když si svou chybu konečně uvědomil, z Urtistanu už zbyly jen doutnající trosky. Vyvolávači, kteří měli celou zkázu na svědomí, moudře ponechali věž s hodinami nedotčenou, a to ze dvou důvodů. Chtěli se vyhnout tomu, že by upoutali Zileanovu pozornost, a zároveň mu chtěli způsobit utrpení z výčitek nad svým opomenutím.

Zilean měl sotva čas uvědomit si smutek nad vzniklými ztrátami, než zjistil, že jeho nebezpečný výzkum měl velmi kruté vedlejší účinky: chronodisplazii. Tato záhadná nemoc mu zaručila nesmrtelnost, ale jeho vědomí oddělila od spojitosti s běžným plynutím času. Teď myšlenkami prochází časem, od jakéhokoli bodu v minulosti po současnost, a není schopen nijak ovlivnit události, které odhalí. Nejtrýznivějším aspektem tohoto prokletí je skutečnost, že Zilean občas vidí Urtistan takový, jakým býval dřív, a zbytek času musí pobývat v jeho opuštěných rozvalinách. Pouze mocná vyvolávací magie, kterou provozují členové Ligy legend, dokázala tuto nemoc vyléčit. Zilean se do ní proto zapojil a doufal, že nalezne lék, který mu umožní zachránit svůj lid.

„Není horšího zármutku než toho ze ztráty věcí, které teprve měly nastat.“
-- Zilean