Yasuo je odhodlaný muž, hbitý šermíř, který své protivníky kosí pomocí samotného větru. Tento kdysi hrdý válečník byl zostuzen falešným obviněním a od té doby zoufale bojuje o přežití. Svět je proti němu, takže udělá vše, co je v jeho silách, aby přivedl viníky před spravedlnost a obnovil svou čest.
Yasuo, bývalý vynikající žák známé ionijské šermířské školy, byl jediným studentem své generace, který tuto legendární techniku větru zvládl. Mnozí věřili, že je jeho osudem stát se velkým hrdinou. Ale noxijská invaze jeho osud navždy změnila. Yasuo byl pověřen ochranou ionijského stařešiny, ale jelikož se bláhově domníval, že jeho čepel dokáže zvrátit průběh bitvy, opustil svou pozici a přidal se ke vřavě. Když se vrátil, stařešina byl již mrtvý.
Zostuzený Yasuo se dobrovolně přiznal a byl připraven za své selhání pykat do konce svého života. Když se ale dozvěděl, že nebyl obviněn jen ze zanedbání povinnosti, ale i ze samotné vraždy, byl v naprostém šoku. Ačkoliv byl zmatený a sužoval jej pocit viny, věděl, že pokud nic nepodnikne, vrah unikne trestu. Yasuo pozvedl svůj meč proti své škole a probojoval se na svobodu. Věděl, že touto zradou proti sobě poštve celou Ionii. Poprvé v životě zůstal naprosto osamocený a vydal se najít skutečného vraha stařešiny.
Yasuo strávil několik dalších let putováním a pátráním po jakékoli stopě, která by ho mohla zavést k vrahovi. Celou tu dobu byl neúnavně pronásledován svými bývalými spojenci, kteří jej neustále nutili bojovat na život a na smrt. Jeho úkol jej hnal stále kupředu, dokud jej nevystopoval ten jediný protivník, kterého se bál ze všech nejvíc - jeho vlastní bratr Yone.
Svázáni stejným kodexem cti se oba válečníci uklonili a tasili své meče. Jeden kolem druhého tiše kroužili v měsíčním světle. Když se konečně vrhli kupředu, Yone se Yasuovi v boji nemohl rovnat. Ten jediným úderem meče svého bratra skolil. Yasuo upustil svou zbraň a přispěchal k Yoneovu boku.
Přemožen city chtěl vědět, jak si jeho vlastní bratr mohl myslet, že je vinen. Yone řekl: „Stařešina byl zabit technikou větru. Kdo jiný by to mohl být?“ Yasuem prostoupilo pochopení, když si náhle uvědomil, proč byl obviněn. Ještě jednou prohlásil, že je nevinen, a prosil svého bratra o odpuštění. Když Yasuovi jeho bratr zemřel v náručí, po tváři mu kanuly slzy.
Yasuo pohřbil Yonea pod vycházejícím sluncem, ale na truchlení mu čas nezbýval. Ostatní ho brzy začnou pronásledovat. Bratrovo vysvětlení poskytlo Yasuovi nový cíl: nyní měl stopu, která ho dovede za skutečným vrahem. Vyřkl přísahu, posbíral své věci a s posledním pohledem na Yoneův hrob se vydal s větrem v zádech zpět.
„Příběh meče je psán krví.“
-- Yasuo
