Karthus

Karthus je děsivým stvořením, které kdysi bývalo smrtelníkem. Smrtelníkem tak posedlým smrtí, že s povděkem přijalo dar nemrtvých. Teď je ve své nemrtvé podobě liche svému vytouženému hrobu blíže, než si kdy představoval. Magii ovládá skrze zapomnění, jež se stává jejím zdrojem, a snaží se do zbytku světa šířit svou ponurou pravdu: že smysl a čistota života spočívá pouze ve smrti.

Karthus byl jiný už jako dítě. V jeho nitru panovala temnota, kterou nedokázal zapřít. Již v mládí vyhledával temná zákoutí a stranil se společnosti ostatních. Přicházel na pohřby cizinců a promlouval k jejich náhrobkům. Sháněl zvířecí mrtvoly, aby je mohl konzervovat a zvěčňovat. Shromažďoval si tak ponurou sbírku morbidního umění. Karthus dobrovolně pečoval o nemocné a umírající, nicméně jeho pohnutky nespočívaly v pomoci, ale ve snaze stát se svědkem odchodu těch, kterým již pomoci nebylo. Nakonec došel až tak daleko, že velmi precizně zfalšoval svou smrt a pak tajně, naprosto fascinován, sledoval svůj pohřeb. Když ostatní zjistili, co Karthus provedl, šokovalo je to a pobouřilo do té míry, že ho od toho okamžiku v podstatě brali jako mrtvého. Karthus se ocitl v pozici někoho, koho živé bytosti zcela zavrhly.

Jeho izolace jen dál posilovala jeho posedlost. Do studií smrti se nořil stále hlouběji a nechal se okouzlit legendami o Stínových ostrovech. Povídalo se, že tam duchové zemřelých pokračují ve věčné neživé existenci. Byl těmito příběhy natolik posedlý, že se jeho myšlenky nedokázaly odtrhnout od plánu ověřit si jejich pravdivost na vlastní kůži. Na obávané ostrovy skutečně odcestoval a brzy se zdejší mlhou procházel zcela podmaněn neskutečnou krásou tamního světa. Cítil se, jako by konečně nalezl svůj domov. Neustále se honil za pomíjivou ryzostí okamžiku smrti, kdy život odejde a v jediné sekundě dosáhne svého naplnění. Karthus viděl, jak se nemrtví v tomto okamžiku vyžívají a navždy udržují dech beroucí ticho. Konečně pochopil svůj osud, že musí překročit závoj smrti a navěky nechat svět živých za sebou. Toho dne, kdy Karthus přikročil k činu, ke kterému se ještě neodhodlal nikdo před ním, a ochotně svůj život předal nemrtvým, se na Stínových ostrovech cosi probudilo. Když znovu vkročil na svět, stal se ztělesněním své posedlosti. Nemrtvým lichem vlastnícím klíč k životu a smrti. Od té doby se snaží své temné proroctví předat celému světu.

„Není sladší písně než poslední vydechnutí umírajícího.“
-- Karthus