Zyra

Pradávná, umírající květina Zyra přenesla v touze po převzetí kontroly nad svým osudem své vědomí do lidského těla, aby tak získala druhou šanci na život. Před mnoha staletími její druh vládl Kumunguské džungli, kde za pomoci svých trnů a výhonků bral život všem tvorům, kteří se odvážili vstoupit na jejich území. Jak léta ubíhala, populace zvířat postupně mizela. Potrava se stávala stále vzácnější a Zyra mohla jen bezmocně přihlížet, jak poslední příslušnice jejího druhu mizí. Už si myslela, že zemře o samotě, když se objevila neopatrná čarodějka, která jí poskytla příležitost ke znovuzrození.

Poprvé po mnoha letech Zyra cítila nějakou bytost ve své těsné blízkosti. Hlad ji k čarodějce přitahoval, ovládl ji však jiný, hlubší instinkt. Nebylo těžké tu ženu zamotat do trnitých šlahounů, ale jak si rostlina začala vychutnávat svůj poslední pokrm, její mysl zaplavily cizí vzpomínky. Spatřila obrovské džungle z kamene a kovu, kde se dařilo lidem i zvířatům. Její výhonky zaplavila mocná magie a Zyra vymyslela skvělý, i když trochu riskantní plán na přežití. Za pomoci ženiných vzpomínek využila nově nabytou magii k vytvoření nové schránky pro svou mysl v podobě lidského těla. Nevěděla, jaký svět na ni čeká, neměla však co ztratit. Když Zyra otevřela oči, zaplavila ji čirá energie pulzující až do konečků prstů. Dokud nezahlédla seschlé zbytky rostliny, kterou kdysi byla, neuvědomovala si, jak zranitelnou bytostí se teď stala. Pokud toto tělo zemře, nebude mít k dispozici síť výhonků, do kterých by se mohla stáhnout, žádné kořeny nutné k obnově jejího těla... Přesto cítila, že teď opravdu žije. Poprvé mohla spatřit svět tak, jak jej viděla zvířata, a její ústa zkřivil temný úsměv. Znovu se zrodila a měla teď na dosah tolik věcí, které se daly uchvátit.

„Čím blíže k rostlině, tím blíže k trnům.“
– Zyra