Nautilus

Nautilus býval námořníkem, kterého kdysi Válečný institut pověřil prozkoumáním nezmapovaných oblastí Strážného moře. Tato výprava jej zavedla daleko do neznámých končin, kde se svou posádkou našel rozsáhlou oblast pokrytou černou vazkou tekutinou. Nikdo netušil, co by to mohlo být. Ačkoliv měli za úkol prozkoumat vše nové, nikdo kromě samotného Nautila neměl dost odvahy se do této temné kapaliny ponořit. Jakmile se navlékl do mohutného potápěčského obleku a přelezl přes lodní zábradlí, cosi se z té divné vody vynořilo a zachytilo jej to. Nautilus se vší silou držel lodě, ta věc však své sevření nepovolila a hrozilo nebezpečí, že převrátí celé plavidlo. Ostatní námořníci se zalekli a dospěli k tíživému rozhodnutí. Navzdory jeho vyděšenému pohledu a zoufalým prosbám o pomoc mu vypáčili prsty, jimiž se držel zábradlí. Ihned se ponořil do inkoustově černé kapaliny a v zoufalství se stihl chytit kotvy. Celého jej obklopily jakési temné šlahouny a jen bezmocně sledoval, jak jeho loď mizí. Pak všechno zčernalo.

Když Nautilus opět nabyl vědomí, cítil, že je... jiný. Velký kovový ochranný oblek se změnil v jednolitou ulitu, jež zakrývala děsivou pravdu o tom, co je uvnitř. Paměť měl zastřenou a na všechno si vzpomínal jen jako v mlze, jedno však věděl jistě: nechali ho tam, v temných hlubinách, napospas jisté smrti. V rukou stále svíral kotvu, jež patřila posádce, která jej zradila. To bylo jediné vodítko ke zjištění, co ho vlastně potkalo a proč. Protože jeho život již neměl žádný jiný smysl, vydal se volným krokem po dně hledat odpovědi na své otázky; plavat ani běžet vzhledem ke své váze nemohl. Dlouho bezcílně a bez povědomí o čase bloudil temnotou jako věčným snem. Když konečně dorazil k pobřeží Bilgewateru, nenašel ani stopy po svém minulém životě. Neměl žádný dům, žádnou rodinu; nic, k čemu by se mohl vrátit. Vyděšení námořníci, kteří vyslechli jeho příběh, jej poslali zpět to Institutu. Tamní vyvolávači mu však odmítli sdělit jména ostatních námořníků poslaných na onu osudnou výpravu. Tehdy se Nautilus dozvěděl o Lize legend a dospěl k názoru, že se mu v jejích řadách může podařit odhalit pravé viníky toho, co se mu přihodilo, a po zásluze je potrestat.

„Když tě pohltí věčná temnota, zbývá jen jediné: jít stále kupředu.“
– Nautilus.