LeBlanc

Každé město má svou stinnou tvář, a to i takové, jehož pověst už tak není nejsvětlejší. Noxus – ačkoli jeho jméno evokuje směsici úcty a odporu, rozhodně není výjimkou z této jednoduché pravdy. Hluboko uvnitř klikatých chodeb, které protkávají zemi pod spletitými ulicemi, leží skutečná odvrácená tvář této rozlehlé metropole. Ráj pro všechny možné projevy nenávisti. Mezi kulty, sektami a tajnými společenstvími, které tomuto bludišti říkají domov, předsedá podvodnice LeBlanc Černé růži – pozůstatku ztracených, stále však stejně bezohledných časů z dávné noxijské historie. Bezohledná a zdánlivě nestárnoucí LeBlanc se svými následovníky tvořila před obdobím militarizace noxijské vlády nedílnou součást noxijských politických záležitostí. V oněch časech se tento cech mocných mágů setkával, aby podpořil své tajné cíle a zdokonalil své postupy ještě lstivěji, než by se mohlo zamlouvat těm u moci.

Zatímco jejich pohnutky zůstávaly vždy skryté, převládal všeobecný názor, že Černá růže představovala skutečnou moc v pozadí trůnu i ve chvíli, kdy Noxu vládla aristokracie. Když se nejsilnějším nástrojem moci v říši staly ryzí válečnické schopnosti, zdálo se, že se Černá růže vytratila prakticky přes noc. Mnozí byli přesvědčeni, že se stáhli proto, že se naplnil jejich čas a že její členové prostě od svých snah o společenskou a politickou nadvládu upustili. Když se však LeBlanc opět objevila v branách Válečného institutu, bylo evidentní, že tito mistři stínu a ohně jen trpělivě čekali na svůj čas, na vznik nové světové autority: Ligy legend.

„Svět je zcela jiný pro ty, kdo nedokážou vidět, co je skryto pod jeho povrchem.“
– LeBlanc, podvodnice