Draven

Pro Dravena, na rozdíl od jeho bratra Daria, bylo vítězství v bitvě málo. Toužil po věhlasu, uznání a slávě. Nejprve se snažil prorazit v noxijské armádě, ovšem jeho sklony k dramatičnosti se zde setkaly s pramalým pochopením. V touze zajistit, aby jméno „Draven“ znal každičký člověk na světě, obrátil svou pozornost k vězeňství. Tam se vysněného uznání konečně dočkal, protože dříve nudné popravy dokázal přeměnit v úchvatnou podívanou.

Na své první popravě diváky Draven šokoval tím, že na smrt odsouzenému vězni dal možnost spasit se útěkem. Těsně předtím, než zmizel z dohledu, však Draven mrštil svou sekerou a bezchybným zásahem jej na místě usmrtil. Zakrátko všechny Dravenovy exekuce probíhaly formou smrtících zkoušek, na jejichž konci svítila noxijským odsouzencům jiskřička naděje. Z poprav se pro Dravena stalo umělecké dílo, kterým dokázal bavit davy diváků. Pohled na vězně, kteří se zoufale snaží překonat jeho nástrahy, uváděl tribuny do varu. Nikdy se to nikomu nepodařilo. Draven odmítal nosit strohou černou uniformu jako ostatní noxijští popravčí. Potrpěl si na pestré oděvy a snažil se být co nejnápadnější – a nejnápaditější. A to nejen ve výběru oblečení, ale i v boji. Lidé se sjížděli ze široka daleka, jen aby ho viděli v akci. Jeho sláva se rychle šířila. Společně s jeho věhlasem narůstalo jeho už tak dost nabubřelé ego. Chtěl být stále středem pozornosti. Netrvalo dlouho a Noxus mu začal být malý. Chtěl něco víc. Chtěl, aby se pohledem na něj mohl kochat celý svět.

„Den co den upravuju laťku toho, co je ‚nejlepší‘.“
– Draven