Yorick

Práce hrobařů je mezi smrtelníky nezastupitelná. Na Stínových ostrovech je však naprosto neocenitelná. Existuje tam mnoho stínů a každý z nich je spíše přijímán než odmítán, či dokonce by snad měl budit obavy. Z jedné formy do druhé se dá přejít za magické pomoci schopného profesionála. Ke konci první runové války si Yorick Mori jako hrobař vydělal slušné jmění. Jeho rodina vlastnila a spravovala Památník posledního odpočinku, jeden z nejstarších hřbitovů ve Valoranu. Lopata, kterou svou práci vykonával, se v rodině předávala dlouhé generace. Všichni hrobaři své syny učili, že tato lopata je prostoupena duchy všech předků, a tito duchové budou hrobníka chránit během dlouhých osamělých nocí mezi náhrobními kameny. Yorick ke své nekonečné lítosti zemřel bez dědice, čímž přivedl hrdou linii rodu Mori k jejímu konci. Jeho tělo bylo pohřbeno společně s lopatou v rodinném mauzoleu a Památník posledního odpočinku se brzy obrátil v trosky. Smrt však nepřinesla konec, jaký si Yorick představoval.

Znovu se vrátil mezi bdělé na bezútěšných březích Stínových ostrovů. Nebyl úplně mrtvý a nebyl ani naživu. A stále v rukou svíral svou milovanou lopatu. Netrvalo dlouho a uvědomil si, že s její pomocí může sloužit jako převozník pro nemrtvé obyvatele ostrovů a pomoci jim zdolat zdánlivě nekonečnu pouť za smrtí. To se pro něj stalo prokletím, neboť každý hrobník musí „splnit normu pohřbených“, než bude sám připuštěn k další fázi své existence. Nebo tak nějak to v té legendě stojí. Nikdo neví, kolik ta „jeho norma“ je. Yorick kopal neúnavně dál a marně čekal na den, kdy bude zbaven svého prokletí. Jak se dekády měnily ve staletí, začal jej trápit pocit zmaru z vlastního selhání. Vrátil se do Valoranu, aby nalezl své tělo v naději, že společně s ním bylo pohřbeno i jeho vykoupení. Když však přijel, ani po mauzoleu, ani po hřbitovu už nebylo ani stopy. Když už ztratil téměř veškeré naděje, objevil Ligu legend. V ní spatřil příležitost učinit jméno své rodiny, které bylo jeho vinou před dávnými časy zapomenuto, nesmrtelným.

„Nejdřív zemři, pak si můžeme promluvit.“
– Yorick