Sona

Na své pravé rodiče si Sona nepamatuje. Jako malé děcko ji našli opuštěnou na prahu ionského sirotčince; ležela na jakémsi prastarém hudebním nástroji v drahocenném pouzdru neznámého původu. Byla neobyčejně hodná, tichá a nikdy neodmlouvala. Opatrovníci ze sirotčince nepochybovali, že pro ni brzy najdou nový domov. Záhy však zjistili, že co považovali za projev mírnosti a dobrého vychování, byla ve skutečnosti naprostá němota. Dívka nedokázala vydat ani hlásku. Sona zůstala v sirotčinci do doby, kdy se z malého dítěte stala mladá slečna; a stále v beznadějném tichu sledovala, jak ji všichni zájemci o adopci přehlížejí, aniž by jí kdokoliv z nich věnoval druhý pohled. Během těch let se její opatrovníci mnohokrát snažili onen podivný hudební nástroj prodat, aby jí utržené peníze uložili a ona měla trochu prostředků do začátku, až je opustí. Pokaždé se jim však z nějakého podivného a nečekaného důvodu zase vrátil, případně jej po pár dnech našli prostě jen tak ležet na prahu.

Když se o tom nástroji dozvěděla jistá bohatá Demacianka jménem Lestara Buvelle, okamžitě se vypravila do Ionie. Poté, co jí ho správce sirotčince ukázal, beze slova povstala, prošla celou budovou a zastavila se až u Sonina pokoje. Lestara bez váhání dívku adoptovala a za ten hudební nástroj dala opatrovníkům slušnou sumu. S Lestařinou pomocí pak Sona odhalila hluboké pouto, které ji spojovalo s nástrojem, jemuž Lestara říkala 'etwahl'. V jejích rukou hrál tóny, které dokázaly utišit každé srdce – nebo jej proklát neviditelným šípem. O několik měsíců později již se svým etwahlem plnila titulní stránky novin a hrála před vyprodaným hledištěm. Zdálo se, jako by místo na struny brnkala přímo na emoce svých posluchačů; jediným tónem v nich dokázala vyvolat libovolný pocit. Potají také zjistila, že etwahl může mít i jiné, mnohem nebezpečnější využití: pomocí jeho vibrací dokázala ničit předměty na dálku jako vrženou čepelí. Když ji nikdo neviděl, pečlivě toto umění trénovala a nakonec jej ovládla zcela dokonale. Jakmile se cítila být připravena, vydala se na jediné místo, které bylo pro takovýto koncert vhodné: Liga legend.

„Svou hudbou pohne duší, svým tichem dokáže rozetnout tělo.“
– Jericho Swain po návštěvě jejího koncertu