Rammus

Země jižně od Velké bariéry byly již dávno zničeny runovými válkami a dodnes tam zuří magické chaotické bouře, jež neustále oslabují už tak chatrnou vládu přírody a jejích zákonů. Ačkoliv neobvyklá fauna i flóra zde bývají spíš zvykem než výjimkou, Rammus je velice podivný i dle všech měřítek těchto zdevastovaných končin. Nikdo sice neví, proč by pásovec ze shurimské pouště podstoupil cestu přes kumungskou džungli až do Morových džunglí, přesně to však Rammus učinil. A tam mezi pokroucenými liánami a hnijícími kmeny stromů našel něco neobyčejného: zdravé, věčně zelené bludiště keřů, jež se táhlo, kam až oko dohlédlo. Vydal se jej prozkoumat a něco jej stále lákalo k jeho středu: jakési podivné světélko. Když se přiblížil, světlo proti němu vyrazilo a oslepilo jej. Rammus upadl do bezvědomí.

Když se probudil, celý svět se změnil. Bludiště zmizelo a on si poprvé v celém svém nevýrazném životě plně uvědomil sám sebe. Když mu začalo svítat, co se stalo, na okamžik se jej zmocnila panika. Společně s ním se začala třást i okolní zem. Chvěla se čím dál silněji, dokud se nepřinutil uklidnit. Když zemětřesení ustalo, Rammus se zvedl a odešel z Morových džunglí, aby zkusil najít někoho, kdo je jako on. Při svém pátrání prošel všechny země jižně od Velké bariéry, ovšem nesetkal se s úspěchem. Nikoho jemu podobného nenašel. Zažil ovšem řadu nebezpečných setkání, kvůli kterým si ukoval speciální zbroj. Ta mu po čase vynesla přezdívku Pancéřovec. Cesta jej nakonec dovedla na to jediné místo, kde myslící pásovec nevzbuzoval příliš velké pozdvižení – do Ligy legend.

„Už jsem toho viděl opravdu hodně, ale tohle... tohle je skutečně něco.“
– Ezreal, marnotratný průzkumník, po prvním setkání s Rammusem