Někdy jsou pouta přátelství silnější dokonce i než pouto pokrevní. A když takové pouto spojuje odvážného chlapce se strašlivým yettim, stává se z něj síla, s níž je třeba počítat. Nunu dostal za úkol zkrotit hrůzostrašnou bestii, jenže tam, kde by jiní ukovali okovy, on ukoval přátelství. Nyní jsou Nunu a jeho statný kumpán Willump neoddělitelnou dvojicí, v níž se snoubí bujnost mládí a hrubá síla s mýtickými silami yettiho. Společně překonávají překážky, s nimiž by si žádná obyčejná dvojice neporadila.
Nunu si na své rodiče pamatuje jen matně, stejně tak i na dobu, kdy byl součástí samotářského kmene Ledové stráže. Mezi svými opatrovníky nikdy nebyl vítaný. Jeho toulavé boty a soucitnost ho často dostávaly do střetu se staršiny kmene a chlapec nezřídka snil o místech daleko za stínem citadely Ledové stráže. A někdy k velkému znechucení svých opatrovníků nejenom snil. Jasně se to ukázalo, když se Nunu dostal do učení ke kmenovému krotiteli zvířat a dostal za úkol starat se o jeho svěřence.
Kmen Ledové stráže si vydržoval zvěřinec freljordské fauny, vycvičený k plnění rozkazů. Unikátem jejich sbírky byl yetti: vzácné stvoření oplývající tajuplnými schopnostmi a hrubou fyzickou silou. Krotitel Nunuovi tvrdil, že to strašlivé zvíře zůstává krotké jen díky chudé stravě z kořínků a pravidelnému bičování. Jenže čím déle se o něj Nunu staral, tím více chápal, že yetti není žádné divoké zvíře.
Když viděl, jak jeho nový přítel Willump slábne a chřadne, začal mu potají nosit kousky masa v naději, že se mu vrátí zdraví. Den za dnem Willump sílil, ale přitom nebyl ani o chlup divočejší – navzdory tvrzením krotitele. Nunu ho chtěl přesvědčit o tom, že je yetti ve skutečnosti neškodný, k tomu už ale nedošlo. Když příště Nunu přinesl Willumpovi jídlo, našel yettiho klec rozbitou a uvnitř neuměle načmáraný obrázek, který tu nechal mohutný tvor na rozloučenou. Nunu bez váhání vyrazil do divočiny, aby svého přítele našel.
Když Nunu Willumpa konečně objevil, stahovala se kolem něj smyčka lovců Ledové stráže v čele s krotitelem. Nunu se lekl, že válečníci jeho kamarádovi ublíží, a tak se vrhl mezi yettiho a mistrův bič. Jenže brutální muž svoji ruku nezastavil. Když rozzuřený krotitel pozvedl ruku s bičem podruhé, zmocnila se yettiho nezvyklá zuřivost. Ani po takové době nedobrého zacházení k ní nakonec Willumpa nedohnal strach o sebe, nýbrž o chlapce, který se k němu choval laskavě. Když yettiho řádění skončilo, zůstal zakrvácený muž ležet bez hnutí ve sněhu.
Zbývající lovci Ledové stráže se zalekli Willumpova hněvu a uprchli. Nunu si uvědomil, že teď už není cesty zpět. Křičel na Willumpa, aby utekl, než se muži vrátí ho zabít. Jenže yetti odmítl chlapce opustit. Nunu stál před těžkou volbou: ztratit jediného přítele a vést život v zajetí u Ledové stráže, nebo se vydat do drsné divočiny a zanechat za sebou jediný domov, který kdy znal. Nunu si vybral jedinou možnost, která dávala smysl. Vyskočil na záda mohutného yettiho a společně se vydali za svobodou. A tak dvojice učinila své první kroky do širého světa, do nějž tak dlouho nesměla.
„Willump a já chceme prozkoumat celý svět. Nepleťte se nám do cesty!“
– Nunu
