Lucian

Lucian používá zbraně svých předků nabité pradávnou silou a je neochvějným strážcem před nemrtvými. Jeho chladné odhodlání nikdy nezakolísá, dokonce ani tváří v tvář šíleným hrůzám, jež ničí svým očišťujícím plamenem. Lucian v osamění plní svůj pochmurný úkol: očistit duše těch, kteří se ocitli uvězněni v nemrtvém těle, a společně s nimi i svou věčnou lásku.

Podobně jako prastaré zbraně, které používali, i Lucian a jeho žena Senna byli jako vytesáni ze stejného kamene. Celé roky společně bojovali se zlem v Runeterře, vnášeli světlo do temnoty a očišťovali ty, jejichž duše byly pošpiněny. Byli majákem spravedlnosti ve vodách zmaru: Sennino odhodlání bojovat za správnou věc nikdy nepolevilo a Lucianova dobrota a vřelost se dotýkala srdcí těch mnoha živých, které zachránili. Byli si věrní a nerozluční jako dvě části jednoho celku.

Ač Lucian a Senna spatřili za svůj život tolik strašného, že by to většinu válečníků zlomilo, vše se zdálo nicotné ve srovnání s hrůzami Stínových ostrovů. Když se v Runeterře začaly objevovat přízračné hordy z toho prokletého místa, stíhali je Lucian a Senna všude, kde se zjevily. Jednalo se o ponurou práci, ale odvážná dvojice nepolevovala. Až do onoho tragického setkání se sběratelem duší Threshem. Lucian a Senna už s tak hrůznými nemrtvými bojovali předtím, žádný z nich však nebyl tak ďábelsky vychytralý a krutý. V průběhu strašlivé bitvy Thresh přišel s nečekaným úskokem. K Lucianově hrůze ta nestvůra obelstila Sennu a uvěznila její duši do přízračného vězení. Neexistovalo nic, co by ji mohlo přivést zpět. Senna byla ztracena a Lucian poprvé stál před svým úkolem sám.

Ačkoliv tak Strážce sebral polovinu Lucianova srdce, vytvořil zároveň Stínovým ostrovům nejstrašnějšího nepřítele. Z Luciana se stal muž temného odhodlání, který se ve svém cíli očistit tvář Runeterry od nemrtvých nezastaví před ničím. Na počest Senniny památky se chopil zbraně, jež jí vypadla z rukou, a přísahal, že její poslání naplní až do samotného konce. Nyní nese Lucian obě prastaré zbraně a bojuje za zničení nemrtvých a očištění duší, jež obývají Stínové ostrovy. Ví, že Sennina duše je ztracena; přesto však nepolevuje v naději, že jí jednoho dne přinese klid.

„Měl bys mi poděkovat. Zabiji-li tě teď, ušetřím ti celou věčnost utrpení.“
– Lucian