Irelia

Při svých snahách o dosažení osvícení vyvinuli Ioňané některá z nejúžasnějších a nejnebezpečnějších bojových umění na celé Runeterře. Nejpozoruhodnější způsob boje s mečem však byl nečekaným vedlejším produktem zásahu z venčí. Mistr Lito byl proslulý šermíř, jehož učení si získala nesmírnou oblibu mezi vládnoucí třídou téměř všech městských států. Podstata jeho umění byla přísně střeženým tajemstvím, povídalo se však, že v jeho rukou meče doslova ožívaly. Jednoho dne ale nečekaně onemocněl jakousi podivnou chorobou, nad níž i ti nejzkušenější lékaři Runeterry jen bezradně krčily rameny. Když zemřel, zanechal po sobě syna Zelose, dceru Irelii a jednu zcela unikátní zbraň. Zelos se stal seržantem v ionské armádě a těsně před vpádem noxijských vojsk do Ionie odjel do Demacie s prosbou o pomoc. Po dobu Zelosovy nepřítomnosti připadla starost o rodný dům Irelii. Když do města vtrhli noxijští, byla v něm úplně sama.

Ioňané bojovali statečně, přesto však jejich krev skrápěla zdi a vsakovala se do země pod nohama cizích útočníků. Ioňané se již chystali na Velkém náměstí kapitulovat, když tu najednou přispěchala Irelia, pozvedla nad hlavu otcův obrovský meč a vyzvala své spoluobčany, ať vytrvají, dokud se její bratr nevrátí. To jim vlilo novou sílu do žil. Strhl se zběsilý boj, při kterém Irelii zasáhla kletba noxijské nekromantky. Život z ní zvolna vyprchával a Soraka, dítě hvězd, se pokusila ukotvit její slábnoucí duši. Irelia se však nehodlala vzdát tak snadno. I přesto, že byla na pokraji smrti, náhle povstala – a společně s ní se do vzduchu vznesl i meč jejího otce. Pustila se opět do zuřivého boje a zřejmě ji ani nijak nepřekvapilo, že její zbraň tak nečekaně ožila. Meč kolem ní tancoval a bez sebemenší námahy pobíjel Noxijce, kteří tomu divadlu s hrůzou v očích příhlíželi. Útočníky se nakonec podařilo přemoci a přinutit k ústupu. Irelia byla jmenována kapitánkou ionské gardy, a když se obrana její země přesunula na Pole spravedlnosti, zamířila tam i ona.

„Ten meč tančil, jako by maloval krví na neviditelné plátno.“
– z noxijského hlášení o průběhu bitvy