Garen

Odhodlání demacijské armády je někde vítáno s nadšením, jinde s nenávistí; po celém Valoranu na něj však všichni hledí s respektem. Morální kodex „nulové tolerance“ přísně vyznávají jak vojáci, tak i běžní civilisté. Demacijské jednotky tedy plní bez odmlouvání všechny zadané rozkazy a za žádných okolností neutíkají z boje ani se nevzdávají. Tyto principy vojákům vštěpují demagogové, kteří neváhají jít svým mužům příkladem. Zářnou ukázkou takového vůdce, který je všem ostatním dáván za vzor, je udatný válečník Garen, jenž si vysloužil přízvisko „moc Demacie“. Na krví prosáklých bitevních polích mezi Demacií a jejich úhlavním nepřítelem Noxem již povstaly a padly tisíce velkých hrdinů. A pod vojenskými prapory těchto dvou států Garen poprvé zkřížil meče s Katarinou, zvanou Zlověstná čepel. Podle vojáků, kteří této události přihlíželi (a měli to štěstí, že přežili), to vypadalo, jako by ti dva do sebe byli zakleslí ve smrtícím tanci, k němuž jim hrála symfonie zvonících čepelí.

Byla to první bitva, z níž se Garen, chlouba demacijské armády a vůdce Neohrožené stráže, vrátil zcela bez dechu. Zlí jazykové však tvrdí, že důvodem nebylo vyčerpání, nýbrž něco jiného. Tyto fámy nabraly na síle, když se ukázalo, že si Garen od té doby nenechal ujít jedinou příležitost, aby se se Zlověstnou čepelí opět střetl. Čestný Garen si však těchto nařčení nevšímal. Věděl, že ostatní by neměli pochopení. Možnost střetnout se na bojišti s řádným protivníkem může být pro pravého válečníka důvodem, proč každé ráno vstát z postele. A když je navíc tak krásný a udatný, může se to pro někoho stát novým smyslem života.

„Nejúčinnějším způsobem, jak někoho zabít, je prosekat se k němu nepřítelem stojícím vedle něj.“
– Garen, o strategii v přední linii