Galio

Dávno předtím, než Liga používání takové magie zakázala, experimentovali mnozí čarodějové s vytvořením umělého života. Mezi těmi zkušenějšími nebývalo tenkrát nijak neobvyklé, že golemy vybavovali vlastním rozumem. Jedním z takovýchto vizionářů byl demacijský výrobce artefaktů Durand. Jeho výtvory byly naprosto bezchybné. Durandovi konstrukti sloužili jako neúnavní strážci hranic jeho milovaného městského státu a chránili jej před noxijskými sousedy. Pro svou vlastní obranu si však Durand ponechal své životní dílo: Galia. Tento mohutný konstrukt ukovaný do podoby obrovského chrliče se staral o jeho bezpečí na cestách a umožňoval mu plně se soustředit na práci bez obav z toho, co proti němu nepřátelé jeho země osnují. Tak tomu alespoň bylo do doby, než jednání jeho výtvorů popudilo noxijské Vrchní velení.

Když jednou Durand putoval Vyjícími mokřady se svým mistrovským dílem v těsném závěsu, zaútočil na něj velký počet noxijských zabijáků. Galio neměl proti nesmírné přesile žádnou šanci. Nemohl než s hrůzou přihlížet, jak najatí vrazi jeho mistra připravili o život a během okamžiku opět zmizeli v mlze. Galio byl zoufalý, přišel o jediný smysl své existence. Celé roky nehnutě střežil kosti svého pána, kterého nedokázal ochránit... stal se živoucí připomínkou svého vlastního zahanbení. Až si jednoho dne ve stínu podivné obří sochy chtěla odpočinout jistá smutná, avšak odhodlaná yordlovská dívka nesoucí úžasnou demacijskou korunu. Galio si ji pečlivě prohlížel, aniž by měla o jeho přítomnosti sebemenší tušení. Zdálo se, že jí na ramenou spočívá nějaké nesmírně těžké břímě. Po chvíli vstala a mlčky pokračovala směrem k Demacii. Toto setkání vlilo Galiovi život do žil. Připomněl si, při obraně čeho jeho pán zemřel, opustil svůj mlčenlivý očistec a vydal se po stopách té odvážné dívky. Získal nový důvod existence: vstoupit do Ligy legend a bojovat pro dobro Demacie.

„Odpuštění neexistuje. Jenom pokání.“
– Galio