S každým šípem, který vystřelí ze svého ledem očarovaného luku, Ashe ukazuje, že je vskutku mistryní lukostřelby. Pečlivě si vybere cíl, vyčká na správný okamžik a poté silně a přesně vystřelí. Stejným způsobem a stejně soustředěně sleduje i cíl sjednotit kmeny Freljordu a spojit je v jediný mocný národ.
Jako dítě byla Ashe vždycky snílek. Obdivovala kolosální opuštěné pevnosti svých předků a strávila hodiny u ohně nasloucháním příběhů o slavných šampionech Freljordu. Nejvíc ale milovala legendu o Avarose, proslulé královně kdysi jednotného a velkolepého Feljordu. Ačkoliv její matka ji za takové bláznovství kárala, Ashe přísahala, že se jednoho dne připojí k rozdrobeným a bojechtivým kmenům z tundry. V hloubi srdce cítila, že pokud se její lid znovu sjednotí a bude bojovat bok po boku, opět dosáhnou dávné velikosti.
Když bylo Ashe teprve patnáct, přišla její matka o život během loupežného přepadení, v jehož čele sama stála. Ashe se náhle ocitla v roli kmenové náčelnice. Ač to pro ni nebylo snadné, rozhodla se jít za svým dětským snem namísto za pomstou, po níž toužila. Zatvrzele odmítala požadavky svého kmene na odvetu a tvrdila, že přišel čas odložit krevní msty stranou a vyjednat trvalý mír. Někteří z jejích válečníků zpochybňovali její schopnost vládnout a brzy připravili zrádné spiknutí, které mělo mladou vůdkyni připravit o život.
Vrazi udeřili, když Ashe jako obvykle vyrazila na lov. Jejich plán však narušil varovný křik velkého jestřába. Ashe se ohlédla a spatřila, jak se k ní její soukmenovci blíží s tasenými meči. Byli v přesile a daleko silnější, a tak Ashe celé hodiny utíkala. Nakonec se ocitla bezbranná hluboko v neznámém území; o svou zbraň přišla při útěku. Když zaslechla další zavolání jestřába, vložila v to podivné stvoření svoji víru a následovala ho až na lesní mýtinu. Tam nalezla ptáka sedícího na hromadě kamenů – prastaré freljordské pohřební mohyle. Pták na ni dlouze pohlédl, pak zakřičel a odletěl. Když Ashe zvolna kráčela k mohyle, cítila, jak její dech ve vzduchu mrzne a nepřirozený chlad jí proniká až do morku kostí. Kámen na vrcholu mohyly byl označen jedinou runou: Avarosa.
V tu chvíli se na mýtinu přiřítili vrazi. Ashe zvedla na obranu runový kámen z mohyly. A spatřila, co se skrývá pod ním: zdobený luk vyrytý z kusu ledu. Chopila se ho. Pak vykřikla bolestí, když se jí kolem prstů sevřela námraza. Přesto luk z místa jeho dlouhého odpočinku zvedla. Z čarovné zbraně proudil do Ashe chlad a probouzel nesmírnou sílu, která v ní dosud jen spala.
Ashe se obrátila čelem ke svým vrahům. Natáhla luk a instinkt jí napověděl, aby vůlí stvořila ledové šípy z chladného, jiskřivého vzduchu. Jedinou mrazivou salvou celou vzpouru ukončila. Opatrně kámen do mohyly vrátila, poděkovala Avarose za její dar a vrátila se domů. Ashin kmen si legendární zbraň v ruce své lučišnice vyložil jako požehnání od samotné pradávné královny Freljordu.
S Avarosiným lukem a s vizí mírového sjednocení začal Ashin kmen rychle vzkvétat a brzy byl největším v celém Freljordu. Nyní je znám jako kmen Avarosanů a je pevně přesvědčen, že sjednocený Freljord se znovu stane velkým národem.
„Jeden kmen, jeden národ, jeden Freljord.“
– Ashe
